Když Boží muka rozpadlá, zlodějská ruka popadla,

strach srdce svírá, mlha de.

Co je to Víra poklade?

 

Když hluchým zpíváš, maluješ li chrámy pro slepé,

když nezazlíváš, i když srdce mámy dotepe,

když Láska není prázdná černá díra neznámá,

potkala Tě Víra , milá má.

- - -

Zas někdo střílí do dětí, a pravda šílí v objetí se lží.

Ach Bože vyhraje? Pověz, co že Pravda je?

 

Když rozum stírá smyčkou stopu citu na šíji a slepá víra hlásá sterilitu, zabíjí.

Hlas sedmihláska zaškrcený v míru.

V nitru mém Pravda, je Láska, spojujícií víru s rozumem.

- - -

Když pýcha mrazí z papíru,

hovoří vrazi o smíru a radost z boje okorá.

Vzpomeneš, co je pokora?

 

Vždy znova, z nuly stěny dómu tmelit,

ze vzdoru,

svobodnou vulí vytrvale čelit netvoru,

bez pýchy vstoje odstraňovat střepy se sítnic.

Pokora, to je všechno obětovat, nechtít nic.

(Kryl)